Strach máme každý a je to v pořádku. Bez strachu bychom nepřežili. Nebezpečí číhá na každém rohu a to i v podobě „nevinného“ přechodu pro chodce. Nevěříte? Kdybychom neměli strach, že nás něco může srazit, tak bychom se ani nerozhlédli a prostě přešli…Dnešní článek však bude jen o jednom z mnoha strachů, které existují a straší nás. Bude řeč o tom pro většinu lidí největším strašákem a to strach z neúspěchu.
Co to vlastně znamená? Pro většinu lidí je již jen pouhá myšlenka na neúspěch velmi odstrašující, natož pak o něm mluvit. Jedná se o velmi nepříjemný pocit, který říká, nedělej to, protože tě to bude akorát bolet. Vrchní našeptávač je pak náš vlastní mozek (konkrétně emoční mozek). Vymyslí tisíc důvodů, proč daná věc nemůže fungovat a vy neuspějete. Ihned Vám předhodí dalších x jiných činností, které byste mohli místo toho udělat a přitom by Vás to nestálo ani kapku bolesti. Vy si pak logicky sami odpovíte, že to je vlastně pravda a proč se vůbec snažit, když to jde i jinak a to bez jakékoliv námahy.
Připadá Vám správná cesta předem vše vzdát, aniž byste to zkusili? A pokud byste to nakonec zkusili a neuspěli, říkat, že to nejde? Že jste to jednou vyzkoušeli a nešlo to? Tudíž že jste neúspěšní? Nebo je to ve skutečnosti vše jinak a vy se okrádáte o něco, co poznáte, když si na výše napsané otázky odpovíte NE.
Zkuste si teď představit, že byste uspět mohli a ono by to dobře dopadlo, ať se jedná o cokoliv. Jednou zkuste toho šotka v hlavě utišit. Představujte si jen šťastné scénáře. Klidně se můžeme pro představu bavit o tom, že by chlapec rád pozval dívku na rande. Ale předem to vzdává, protože je dívka na něj prý moc „hezká“ a už to párkrát zkusil a vždy byl odmítnut. Je tedy tento chlapec odsouzen být sám? Co když je ale právě tato dívka ta pravá na celý život? Měl by to takhle lehce vzdát? Jenom proto, že má strach z neúspěchu a to i opakovaného?
Chlapec by si měl položit otázku: Co nejhoršího se stane, pokud budu odmítnut? Zestárnu? Umřu? Budu chudší? Stane se mi něco? Budou mě teď mí nejbližší nenávidět? Budu do smrti sám? Odpověď znáte…nestane se nic tak hrozného, co jsme očekávali. To nás jen náš mozek opět straší, aby nás ochraňoval před bolestí. Naopak budete silnější při příštích takových situacích. Protože už víte, do čeho jdete. Soustřeďte energii, kterou jste doteď věnovali strachu v pravý opak. Jinak totiž svůj strach neustále krmíte a on roste a sílí.
Důležité je poučit se z chyby, díky které jsme neuspěli a neopakovat ji. Protože opakovanou chybu udělá jen hlupák. Jedná se o další zkušenost, kterou si odnášíte do života. A pokud budete chybu stále opakovat, pak budete stále dostávat rány od života, dokud se prostě z chyby neponaučíte. Tak funguje zákon vesmíra/života, to už si pojmenujte podle sebe.
Odpověď je zcela prostá: strach nevyžaduje žádnou Vaši námahu, snahu, myšlení, je to obranný mechanismus člověka z dob pravěku, kdy člověk se musel hlídat na každém rohu. Proč? Protože, kdyby si nedával pozor (neměl strach o sebe samého), mohl přijít o život (například útokem šelmy). Jenže doba se od dob pravěku radikálně změnila, bohužel naše myšlení již nikoliv…
Tuto větu si vezměte, prosím, k srdci a vždy si na ni vzpomeňte, když budete mít strach uskutečnit první krok. Přeměňte, neboli přetransformujte strach v respekt. Strach totiž živí Vaše energie, kterou mu věnujete. Když si ho přiznáte a budete z něj mít respekt, strach zcela zmizí. Je to stejné jako máte respekt k elektrice, máte respekt a ona Vám slouží – rozsvěcíte díky ní světlo, koukáte se na televizi atd., ale pokud respekt není, dostanete od ní ránu.
Vzpomeňte si např. na J. K. Rowling, autorka Harryho Pottra. Byla několik let odmítána nakladateli. Kdyby to vzdala po prvním nebo druhém odmítnutí, existoval by dnes Harry Potter?
A co takový Edison? Ten dle dostupných informací udělal dokonce více než 1000 neúspěšných pokusů, než dokázal rozsvítit žárovku. Jeho výzkum jistě trval několik let a byl ve své době považován za blázna a snílka. Tenkrát to totiž bylo něco absolutně nemyslitelného. Takových to příkladů bychom tu mohli psát stovky a stovky…
Věřím, že jsem Vám odkryl, že strach je sice naší součástí, ale brzdit by nás rozhodně neměl, naopak mu povolte uzdu a užívejte si ho. Nakonec vám může být velmi dobrým sluhou.